Smrt mladým!

[…] „Naše mládež je nevychovaná, vysmívá se autoritám a nemá žádný respekt ke starcům. Naše děti dnes nevstávají, když vstoupí do místnosti kmet, odmlouvají rodičům a místo práce se vybavují. Jsou docela prostě špatní.“ Sokrates (469-399 př. Kr.)

„Ztrácím veškerou naději v budoucnost naší země, pokud ji zítra povede dnešní mládež, protože tahle omladina je nesnesitelná, nezkrotná, prostě strašná.“ Hesiodos (720 př. Kr.)

„Náš svět dosáhl kritického stadia. Děti už neposlouchají rodiče. Konec světa nemůže být daleko.“ Egyptský kněz (2000 př. Kr.)

„Tato mládež je prohnilá skrz naskrz. Mladí lidé jsou zlomyslní a leniví. Nikdy nebudou jako mladí kdysi. Ti dnešní nedokážou zachovat naši kulturu.“ Hliněná tabulka nalezená v troskách Babylonu, stará 3000 let [1]

… To jsou myšlenky z knihy kněze a vychovatele Guy Gilberta.

Tak, jako Kristus zavítal do Jeruzaléma, tak v sobotu 16. dubna 2011 asi 1.200 mladých katolíků naší arcidiecéze zavítalo do Olomouce na setkání se svými biskupy. Po úvodním programu jsme pěšky vyrazili na pouť – na Svatý Kopeček u Olomouce.

V těchto dnech prožíváme Týden modliteb za mládež. A Květná neděle je Světovým dnem mládeže.

Mládež, mladí… Jakou mají pozici v našich farnostech? V posledním farním zpravodaji jsme si mohli přečíst závěry z Arcidiecézního fóra mládeže (Kroměříž, 4.-6. 3. 2011). Co vzkazují mladí katolíci naší arcidiecéze Vám, křesťanům-laikům?

Setkávejme se i mimo liturgii. Komunikujme mezi sebou, sdílejme se, podporujme se a respektujme odlišné názory. V rodinách se společně modleme a vzdělávejme ve víře. Z dobrých rodin se rodí i dobrá společenství. Modleme se za svého kněze, ochotně mu pomáhejme a neodsuzujme ho. Budujte u dětí a mládeže úctu ke kněžím. Nemluvte o nich zle. Zapojte své děti do života farnosti (schola, ministranti, farní tábory…). Nevyhazujte malé děti z kostela kvůli malichernostem. Jsou budoucností církve. Dejte mladým lidem zakusit, že mají mezi vámi své místo. Nebojte se nových podnětů, které mladí lidé přinášejí. Možná se někdy chováme specificky. Mládí však specifické je. Prosíme, respektujte to. Předávejte mladým zkušenosti. Nenechte se odradit, když se tváří, že o vaše rady nestojí. Děkujeme za modlitbu, důvěru, zázemí a vytváření farního společenství.[2]

Často děkuji Bohu za rodiče, za domov, za víru. Děkuji Mu za to, že jsem na svých rodičích viděl radost z víry, viděl jsem je modlit se, viděl jsem je přistupovat měsíčně ke svátosti smíření, velmi často ke svatému přijímání. Mohl jsem se s nimi bavit o věcech víry a náboženství. Četli jsme spolu Bibli. Přemýšleli jsme: co nám tím chce Bůh říci. Za to vše jsem Bohu i svým rodičům skutečně vděčný.

Ptám se: kolik mladých toto zažívá? Kolik mladých v naší farnosti toto zažívá? To, že jich je zde – v našem kostele – tak málo, není to obrázek toho, že nemají možnost něco takového zažít? Nedlužíme těm mladým něco? Myslím, že jim dlužíme velmi mnoho!

Nelamme nad nimi hůl. Modleme se za ně a dejme jim zažít živou víru. Takovou víru, pro kterou by sami chtěli žít, bojovat za ni a třeba za ni i život položit.