Ďábelské pedofilní skandály

„Kolik špíny je v církvi!“ Tato slova pronesl kardinál Josef Ratzinger, ještě jako prefekt Kongregace pro nauku víry, během rozjímání křížové cesty u římského Kolosea v roce 2005.[1]

Pak se stal kardinál Josef Ratzinger papežem. Nato bylo odhaleno několik případů pohlavního zneužití dětí a mládeže ze stran katolických kněží a řeholníků. Zanedlouho poté jsme byli svědky štvavé kampaně proti katolické církvi i proti Svatému otci.

Otázka zní: Je pravdou, to, co nám servírovala média? Všimněme si v této souvislosti několika zajímavostí:

Když byla zmíněná štvavá kampaň proti naší katolické církvi a proti našemu papeži rozpoutána, média vytahovala i staré případy z Nizozemí, Německa, Rakouska a Švýcarska, z nichž mnohé již stanuly před soudem a byly už archivovány před 20 či 30 lety.[2]

„Podívejme se na čísla. Například v Německu z 210 000 případů zneužití nezletilých, jež byly oznámeny od roku 1995, se jich 94 týkalo různými způsoby církve. […] Hrůzu těchto případů nelze minimalizovat…“[3] Pokud ale média kladou na první stránky 94 případů a záludně přitom zamlčují dalších 200.000, zřejmě s těmito médii není něco v pořádku.[4]

„Nikdo např. neříká, že ve Spojených státech byl pětkrát vyšší počet obviněných mezi pastory protestantských komunit, anebo že ve stejném období, kdy bylo v této zemi odsouzeno něco přes 100 katolických kněží, bylo za stejný zločin zároveň odsouzeno 5000 profesorů gymnastiky a trenérů. A nikdo přitom nežádal vysvětlení na Basketbalové federaci!“[5]

„Zpráva státního departmentu USA o zločinech pohlavního zneužívání v zemi za rok 2008 uvádí jejich statistiku, podle níž více než 64% těchto zločinů je na dětech spácháno jejich známými, příbuznými či přímo rodiči, a tedy v rámci rodinných vztahů. Ve školách dochází k 10% případů z celkového počtu pohlavních zneužití. Pokud jde o kněze, připadá jim na vrub ve Spojených státech 0,03%, tj. 3 případy z 10 000 těchto zločinů.“[6]

Je otázka, kolik takových zneužití ze strany katolických kněží a řeholníků bylo ve skutečnosti. Ale i kdyby došlo jen k jedinému zneužití, jistě: i to by bylo přes příliš.[7]

Co k tomu všemu říci? Za prvé: Platí Kristova slova: „Pravda vás osvobodí.“ (Jan 8,32 b). Benedikt XVI. adresoval kněžím a řeholníkům, kteří zneužívali děti, tato slova: „Přiznejte otevřeně svou vinu, podřiďte se požadavkům spravedlnosti, ale neztrácejte naději v Boží milosrdenství.“[8] Sám papež pak zavedl řadu opatření za účelem maximální transparentnosti, spolupráce s autoritami, a zejména péče o oběti. Byl to Benedikt XVI., který se v USA a v Austrálii tváří v tvář setkal s těmi, kteří byli zneužiti. Svatý otec také několikrát požádal o odpuštění jménem katolické církve.[9]

Za druhé: Nenechme se tímto zlem vyprovokovat! Nepochybujme o církvi, nevystupujme z církve! Na to ďábel čeká. Výstupy z církve jsou pro něj třešničkou na dortu. Hříchy, které se staly, nelze vzít zpět. Lavinu pomluv rovněž nezastavíme. Zbývá pouze lítost a pokání. Můžeme ale zastavit pokušení zloby a nenávisti vůči těm, kteří se provinili, vůči těm, kdo zneužívali děti a mládež.[10]

Za třetí: Mějme na paměti, že naše katolická církev je tvořena slabými lidmi a hříšníky. Kdo z nás nikdy nějak nezhřešil? Svatý Tomáš Kempenský ve své knize Následování Krista píše: „Vidíš někoho zjevně těžce hřešit? Nepohoršuj se nad ním! Kdo ví, zda ty sám zítra neklesneš ještě hlouběji!“ Každý pokřtěný katolík je součástí církve. A proto: každý katolík nese odpovědnost za církev.[11]

Za čtvrté: Je třeba pravdivě pohlížet na katolickou církev! Byla to naše katolická církev, ta, které jste Vy i já součástí, tedy tato církev, která „vychovala Evropu k uznání lidské důstojnosti, v lásce k práci, literatuře a zpěvu; ta, která vynalezla nemocnice a univerzity a zavedla právo a omezila absolutismus… Nyní to vše není důležité.“[12]

Za poslední, tedy za páté: vzpomeňme, co nám Kristus řekl v dnešním úryvku evangelia o bratrském napomenutí. Vzpomínám na jednu příhodu z kněžského semináře, z dob svých studií: V semináři, jednou při kázání, nám otec rektor řekl: „Když uvidíte nějakého jiného bohoslovce dělat něco špatně, pak se za něj pomodlete, jděte za ním a v pokoře, v žádné povýšenosti (!) mu řekněte: Ty, víš, to, co děláš, je špatné. Zároveň Tě prosím: pokud ty uvidíš, že já dělám něco špatně, prosím, přijď za mnou a řekni mi to!

Vyprošuji Vám i sobě dar a umění druhého bratrsky napomenout.