Komunista G. Husák a zednář E. Zola v nebi?!

Je známo, že Emil Zola [1840-1902][1], veliký francouzský spisovatel, nebyl během svého života vůbec žádným pilířem Církve. Pokud někdy navštívil nějaký vesnický kostelík, tak ne proto, aby se modlil, ale aby se posmíval „hloupým lidem“, kteří tam byli.[2]

A přece Bůh člověka nikdy neopouští. Čeká jen na vhodný okamžik, aby se s ním mohl setkat.[3]

Tento okamžik nastal pro Emila Zolu, když si ve zralém věku zlámal nohu. Plynuly měsíce a rána se přes veškerou léčbu nehojila, ale naopak zvětšovala. Lékaři, kteří viděli neúspěch svého léčení, se rozhodli pro amputaci nohy. Avšak na Štědrý večer, když ležel v posteli, měl Zola sen. Zdálo se mu, že vchází do kostela, vidí na stěně Pannu s Dítětem v náručí a zpívá koledu. Když následujícího dne Zolova manželka zazpívala tutéž koledu, Zola ji požádal, aby šla do kostela a rozžala tam svíci u obrazu Matky Boží. Jeho manželka mu vyhověla a ihned téhož dne Zola pocítil neobvyklou trhavou bolest v nemocné noze. Když se pokusil vstát, zjistil, že jeho noha je zdravá. Bylo to zázračné uzdravení. Emil Zola nejenže popsal toto zázračné uzdravení, ale také se obrátil na víru, kterou doposud hanobil. 18. dubna roku 1896 udělal jakoby veřejnou zpověď. Zde je úryvek tohoto podivného svědectví:

„Nyní, když jsem se zcela mimo jakoukoli pochybnost přesvědčil, že po dobu třiceti let jsem žil v omylu, když jsem poznal, na čem je vybudován celý zednářský systém, jehož učení jsem rozšiřoval a jiné k jeho šíření nutil tak, že mnoho lidí mě následovalo v mém omylu - upřímně toho lituji. Osvícen v této věci Bohem, uvědomuji si veškeré zlo, které jsem napáchal, a v důsledku toho zavrhuji zednářství, ruším s ním pouta solidarity a se zkroušeností uznávám před Církvi své chyby. Prosím Boha za odpuštění veškerého zla, kterým jsem pohoršoval jiné v době, když jsem byl členem zednářské lóže a snažně prosím našeho nejvyššího pastýře, Jeho Svatost, papeže Lva XIII. za odpuštění...“[4]

A tak spisovatel Emil Zola, velký bojovník proti Bohu a katolické církvi, se na závěr svého života - doslova na poslední chvíli - obrátil a zemřel jako katolík, smířený s Bohem.

Mnozí z Vás jste znali posledního komunistického prezidenta v Československu, Gustáva Husáka [1913-1991].[5]

Je zajímavé, že […] před svou smrtí k sobě [Gustáv] Husák povolal kněze, aby ho [tento kněz] zaopatřil.[6] Kněz, který Gustáva Husáka, ležícího na smrtelné posteli, navštívil, později řekl, že si myslí, že u [Gustáva] Husáka šlo o opravdovou lítost a upřímné vyznání chyb.[7] Mimochodem: [Gustáv] Husák měl sestru řeholnici a jeho maminka byla rovněž zbožná…[8]

Jednou jsem byl svědkem toho, jak jakýsi člověk řekl něco ve smyslu: „To je pěkná nespravedlnost! Já se celý život snažím dodržovat Desatero Božích přikázání, a pak přijde nějaký komunista, který celý život dělal jenom zlo, před smrtí se vyzpovídá a dojde do nebe taky!“

Víte, co na tento argument řekl můj tatínek? Řekl: „Vás netěší, že ten člověk je v nebi? Vás netěší, že jste Bohem milovaný?[9] Že s Bohem můžete mluvit, setkávat se s Ním, přijímat ho ve svatém přijímání? Vy nemáte radost z toho, že jdete - krůček po krůčku - do nebe?“

To je ono! Buď šťastný, že znáš Boha, zařiď si život podle Jeho představ a těš se do nebe! Lituj těch, kteří Boha neznají - modli se za všechny ty Gustávy Husáky a Emily Zoly, kterých máme kolem sebe tolik - aby se s Bohem smířili, a pokud Ho zatím neznají, aby Ho co nejdříve poznali! Aby tito lidé mohli žít radost z víry!

Na závěr ještě jeden příběh… Setkají se Bůh a starý muž. Bůh říká tomu muži: „Dej mi něco, co jsi sám od nikoho nedostal.“ Zvláštní přání - pomyslí si muž. „Dobře, Bože, chtěl bych Ti darovat truhlu plnou peněz.“ „Takový dar od tebe nemohu přijmout,“ říká Bůh. „Ty peníze máš ode mne. Kdo ti dal inteligenci a dobrou práci, díky kterým jsi vydělal všechny ty peníze? Byl jsem to já!“ říká Bůh. „Dobře, Bože, chtěl bych Ti darovat svou víru v Tebe!“ „Takový dar od tebe nemohu přijmout,“ říká Bůh. „I víru ve mne - tento dar - jsi dostal ode mne!“ Stařec uvažuje a nakonec říká: „Bože, chtěl bych Ti darovat své hříchy!“ „Děkuji! To je to jediné, co mi můžeš dát,“ řekl Bůh. „Všechno ostatní máš ode mne[10] - peníze, jídlo, střechu nad hlavou, zdraví, rodinu, úspěch, víru, naději, lásku… všechno to je nezasloužený dar od Boha! Všechno to je milost Boží.[11] Pouze hříchy od Boha nejsou!“

A tak…

1. Nezacpávejme si uši! Bůh k nám mluví!
2. Nezakrývejme si oči! Bůh nám klade do cesty podněty a sílu ke změně života.
3. A nespoléhejme na to, že svůj život dáme do pořádku v důchodě, anebo 5 minut před smrtí - jako třeba prezident Gustáv Husák!

Bůh nás zve ke spolupráci na naší záchraně![12] Jak Mu odpovíš Ty?