"Jsi Ježíš?"

Slavná herečka a zpěvačka Wilhelmine Schröderová už měla po období největší slávy. Jednou na cestě z Hamburku do Frankfurtu v oddělení první třídy se rozhovor stočil na ni. Jedna dáma se vyjádřila, že jí selhává hlas a její herecká hvězda pohasíná. Ztloustla prý jako vykrmená husa.

Pán, který tuto kritiku také zaslechl, se škodolibě zasmál: „Pak to můžete té zpívající herečce říct sama. Sedí totiž náhodou zrovna proti vám!“

Dáma zbledla a začala ze sebe vykoktávat jakési omluvy. Konečně našla spásnou vytáčku: „Madam,“ řekla herečce, „za mé hloupé žvanění může ten žurnalista z večerníku. Člověk se prostě nechá ovlivnit jeho jedovatými divadelními zprávami. Ten žurnalista je prostě hrozný.“

Herečka se smíchem odpověděla: „Nechcete mu to říct sama?… Sedí právě vedle vás.“[1]

Tolik příběh Pierra Lefèvra. Hovoří o lidské moudrosti a prozíravosti. Stojíme před otázkou: Co se hlavně neslučuje s moudrostí? Nepozornost při uvažování, nerozvážnost při rozhodování a nerozhodnost při jednání.[2] V Bibli čteme: Člověk „rozvážný dává pozor na své kroky.“[3]

Rád bych zde vzpomněl velkého světce, muže 13. století, svatého Tomáše Akvinského. Původem Ital, profesor filosofie a teologie, a mimochodem: patron katolických škol.[4] Tomáš Akvinský ve svém spise Summa theologiae píše, že moudrost je správné pravidlo jednání.[5]

Moudrost se nazývá vozatajem ctností.[6] Moudrost má kočírovat ostatní ctnosti - tedy spravedlnost, statečnost, lásku, atd. Moudrost, jak říká Katechismus, „řídí ostatní ctnosti a dává jim pravidla i míru. Právě moudrost bezprostředně řídí úsudek svědomí.“[7]

Dnes při mši svaté se má naše farní rodina rozrůst o další tři sourozence. Mají jimi být Štěpán, Anička a Katka. Oni mají být pokřtěni, mají se stát křesťany, doslova kristovci - lidmi Kristovými. Má jít o uzavření strategického partnerství na život a na smrt.

Dovolte ještě jeden příběh…

Skupina mladých manažerů, kterým skončilo týdenní školení, spěchala letištním koridorem. Byl pátek večer a všichni se vraceli na víkend domů. Přiběhli na poslední chvíli, jejich letadlo mělo co nevidět odletět. S příručními zavazadly, letenkami a pasy v rukou probíhali prostorami letiště.

Najednou dva z nich vrazili nechtěně do prodejního vozíku s ovocem a převrhli koš s jablky. Jablka se rozkutálela po zemi. Mladíci se nezdržovali, ani se neohlédli a pokračovali v běhu, aby stihli letadlo. Všichni kromě jednoho. Tomu bylo prodavačky ovoce líto, když viděl, co se stalo.

Kousek za vozíkem se zastavil. Křikl na ostatní, aby běželi bez něj a vyřídili manželce, že přiletí následujícím letadlem. Vrátil se k vozíku a viděl, že všechna jablka jsou ještě rozházená na zemi. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že prodávající je slepá dívka. Plakala a po tvářích jí tekly velké slzy. Hmatala po zemi a marně hledala jablka mezi procházejícími lidmi, kteří ji míjeli. Nikdo se nezastavil, nikdo jí nepodal ani jedno spadlé jablko.

Muž si klekl vedle ní, posbíral jablka do koše a pomohl jí správně postavit vozík. Přitom si všiml, že se pádem hodně jablek potlouklo. Uložil je proto do jiného košíku. Když byl hotov, vytáhl peněženku a řekl dívce: „Už je to dobré?“ Dívka se usmála a kývla hlavou. Muž jí vložil do ruky stoeurovou bankovku a pokračoval: „Vezmi si ji, prosím. Je to za tu škodu, kterou jsme způsobili. Doufám, že jsme ti nepokazili den.“ Obrátil se a odcházel.

Dívka za ním vykřikla: „Pane…“ Zůstal stát, otočil se a podíval se do jejích slepých očí. Ona pokračovala: „Jsi Ježíš…?“

Muž znehybněl. Ale ještě než zamířil ke stanovišti pro další odlet letadla, pootočil se a cítil, jak mu duši rozechvívá ta otázka: „Jsi Ježíš?“[8]

My, křesťané, doslova kristovci, máme své jméno od Krista. Stane se, že nás někdy lidé ztotožňují s Ježíšem?