Vlk, Hrdlička, Vrána, Liška, Beran... čeští biskupové:o)

Minulý týden média informovala o tom, že ve 106ti letech zemřel nejstarší biskup světa.[1] Jeho jméno je Antoine Nguyen Van Thien. Narodil se 13. března 1906 ve Vietnamu, na kněze byl vysvěcen v roce 1932. Zažil 9 papežů. „Biskupem jihovietnamské diecéze Vinh long jej jmenoval papež Jan XXIII. Během války ve Vietnamu utrpěl Nguyen Van Thien vážné poranění očí a diecézi opustil. Stal se titulárním biskupem italské diecéze Spello. Od roku 1985 žil ve francouzském městě Nice […], poté dožil v domově seniorů.“[2]

Víte: Biskupové - to jsou nástupci apoštolů! Asi nám to někdy nedochází! Ale asi by nás správně mělo mrazit v zádech, když se s nějakým biskupem potkáme! Domysleme toto: náš olomoucký otec arcibiskup Jan Graubner je v pořadí 69. biskupem a 14. arcibiskupem na stolci sv. Metoděje[3] - toho, který spolu se sv. Cyrilem přinesli Slovanům křesťanství. To jsou velké věci!

A co teprve, když vidíme papeže. Je to nástupce apoštola Petra. Ten současný, Benedikt XVI., je 265. Petrovým nástupcem.[4]

Možná znáte ten příběh ze života papeže Jana XXIII. Sestře představené přestalo leknutím téměř bít srdce. Venku přede dveřmi stál sám papež a trpělivě čekal, až mu po zazvonění otevřou. Jan XXIII. chtěl navštívit jednoho nemocného kněze v římské nemocnici sv. Ducha. Sestra stiskla bzučák, vpustila ho dovnitř a úprkem běžela za představenou. Ta byla celá rozrušená. Tak vysokou návštěvu ještě v nemocnici sv. Ducha neměli. Chtěla se hned představit a řekla: „Jsem představená sv. Ducha.“ Papež se zazubil a řekl: „Tak daleko jsem to ještě nedotáhl. Jsem jen zástupce Ježíše Krista.“[5]

Biskupský sbor čítá ke dnešku 4.800 biskupů.[6] Jde tedy o počet všech katolických biskupů na světě. Jejich hlavou je Benedikt XVI.

Vzpomínám na léta, kdy jsem byl ještě bohoslovec a připravoval jsem se na kněžství. V kněžském semináři jsme měli každý měsíc jednu víkendovou duchovní obnovu, tzv. „rekolekci“. Jednou ji vedl také brněnský biskup, otec Vojtěch Cikrle. Během své přednášky řekl také zhruba toto: „My lidé máme na různé věci různé názory. Jedna věc a sto názorů na ní. Někdo řekne: To mělo být tak a to tak… My ale často vůbec nevíme, mezi čím se rozhodoval ten, kdo má zodpovědnost!… I biskupové musí rozhodovat, dělat i nepopulární kroky. Někdy lidé mluví o zlém biskupovi - protože jim vzal jejich oblíbeného pana faráře. A přitom lidé vůbec netuší, co za těmi přesuny kněží stálo. Jaký byl důvod, jaká složitá vyjednávání…“[7] Tak tolik v kostce - tak nějak se nad tím otec biskup Vojtěch zamýšlel.

Nedávno se mne jeden ministrant zeptal, jestli bych nechtěl být biskupem. Řekl jsem mu: „Ani náhodou! Mě stačí pohled do diáře otce arcibiskupa!“ Závidět biskupům jejich místa může jen člověk neznalý. Biskupové jsou postaveni před velké úkoly: mají vyučovat, posvěcovat a řídit církev!

Katechismus říká: „Místní církve [nebo-li diecéze], které jsou si blízké a mají stejnorodou kulturu, vytvářejí církevní provincie nebo větší celky nazývané patriarcháty nebo oblasti.“[8] Česká republika je rozdělena na dvě provincie: na českou a moravskou. Česká provincie se skládá z pěti diecézí: pražská, litoměřická, plzeňská, českobudějovická a královéhradecká. Moravská provincie je rozdělena na tři diecéze: olomoucká, brněnská a ostravsko-opavská.

Kdosi jednou poznamenal, že - pokud jde o příjmení našich otců biskupů - jde o poměrně humornou skutečnost… Mezi současnými biskupy najdeme kardinála Vlka a biskupa Hrdličku. Připomeňme ale také biskupy minulého století: Vránu, Lišku, kardinála Berana… a z dob česko-slovenské biskupské konference také biskupa Sokola.

Chci ještě jednou vzpomenout otce biskupa Vojtěcha Cikrleho. Ten řekl: „Bůh si vede Církev skrze omylné lidi.“[9] Katechismus na to téma uvádí: „[Biskup] Ať neodmítá vyslechnout své poddané, které má v péči, jako pravé syny… Věřící pak mají lnout k biskupovi jako církev k Ježíši Kristu a jako Ježíš Kristus k Otci.“[10]

Na závěr svatý Ignác Antiochijský, žák sv. apoštola Jana: „Následujte všichni biskupa, jako Ježíš [následuje] Otce, a kněžstvo následujte jako apoštoly […]. Ať nikdo nekoná nic, co se týká církve, bez biskupa.“[11]