Nečistý, nečistý!

Jako malý chlapec jsem viděl film Juda Ben Hur. Ten snímek mne tehdy uchvátil. Film o době Ježíše Krista, pojednávající o poměrech Římské říše… Silně se mi vryly do paměti také pasáže, které divákovi přibližovaly hrůzu nemoci jménem malomocenství.

V oblasti Orientu se vyskytovala řada kožních nemocí. Těch chorob lidské kůže bylo prý až 72 druhů.[1]

Malomocenství je nakažlivá nemoc. Projevuje se navenek skvrnami a národy na kůži. Působí pozvolné odumírání jednotlivých částí těla.[2]

Jaké byly příznaky malomocenství? Podezřelé místo je nižší, hlubší než okolní kůže; vyrážka se rozšířila, rozrostla; ochlupení zbělelo, ukázalo se živé maso; na lysině se objevila bílá nebo načervenalá skvrna.[3]

Malomocný člověk nebyl postižen jen krutou nemocí samou, ale také vyřazením ze společnosti.[4]

Podle starozákonních předpisů museli malomocní žít odděleně od ostatních lidí, mít šaty roztrženy, hlavu odkrytou, ústa zakrytá a volat, že jsou poskvrnění a nečistí.[5]

Malomocní byli tedy ve Starém zákoně a v Kristově době odsouzeni k životu mimo společnost. Ti zdraví jim na dohodnuté místo mohli nosit stravu. Na vzdálenost několika metrů spolu mohli hovořit. Nesměli si ale např. podat ruku, či se obejmout. Dokážeme si představit takovou situaci? Např. když se manžel nakazil malomocenstvím a musel opustit rodinu… Anebo malé dítě… bylo vypuzeno od všech.

Malomocný byl pokládán za mrtvého zaživa; truchlí sám nad sebou, jako se truchlí nad mrtvým.[6]

Několikrát ve Starém i Novém zákoně se hovoří o uzdravení malomocného. Nikde však nečteme o léčení postižených.[7]

Slyšeli jsme krásnou pasáž z Markova evangelia, z 1. kapitoly.[8]

Je tam napsáno, jak k Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil… Můžeme si to představit tak, že ten malomocný byl od Krista v uctivé vzdálenosti - aby se snad Ježíš nemohl také nakazit.

To, že malomocný přišel ke Kristu sám, ukazuje na to, že u něho ještě nedošlo k nejhoršímu stádiu nemoci.

Onen malomocný musel mít víru, že je Ježíš schopen vrátit mu zdraví. Jaká je má víra v Boha? Ptejme se každý sám sebe! Rozvíjí se má víra? Roste? Či - pokud jde o víru - přešlapuji na místě? Anebo jsem dokonce zařadil zpátečku? Svatý Pavel nám v dnešním druhém čtení říká: […] všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci.[9]

Jinými slovy: nedělejte ostudu Vaší farnosti, ani katolické církvi obecně!

Nádherná je ta věta malomocného: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“[10]

Ježíš měl s nemocným soucit. Kristus má s každým z nás soucit. Nikdo mu není ukradený! A i když je nám mizerně, anebo jsme po uši v hříších, Bůh je nablízku! Má s námi soucit a nabízí pomoc!

Kardinál Tomáš Špidlík píše:

Kristus nemoci uzdravuje, očišťuje člověka od poskvrn. Je to symbol jeho poslání hlubšího, očištění mravního. I zlo se totiž chápe obrazně jako znečištění. Okolnost, že Kristus uzdravuje i malomocné, tj. nevyléčitelné, je důkaz optimismu na poli mravním. Všechny hříchy se dají odpustit. Malomocenství je dnes vyléčitelné, ovšem jenom částečně. Dostaví-li se nemocný na léčení zavčas, není-li tělo už rozložené. Ježíš ale uzdravuje i takové. Znamená to, že se může napravit i hříšník v nejkritičtějším stavu.[11]

Tolik kardinál Špidlík.

Pozoruhodná poznámka je ta, že Ježíš se dotkl malomocného. To by nikdo v té době normálně neudělal! Podle židovských obřadních předpisů se tímto skutkem stal Kristus nečistým![12]

Z toho si Ježíš viditelně nic nedělal. Určitě ani neměl strach, že se nakazí. Vždyť je Pánem nade vším - i nad všemi nemocemi světa. Dokáže uzdravit i z rakoviny! Takových případů je řada! Bůh uzdravuje i dnes! Ale žádá víru!

Poté Kristus říká: „Chci, buď čistý!“[13] Připomíná mi to slova kněžského rozhřešení.

Následuje zajímavá je poznámka evangelisty Marka: A hned od něho malomocenství odešlo…[14]

Mimochodem: uzdravení z malomocenství bylo považováno za stejný zázrak jako vzkříšení mrtvého člověka.[15]

To, že pak onen uzdravený člověk nedokázal držet jazyk za zuby - tomu se vůbec nedivím. Já bych to asi také nedokázal. Kéž bychom jako křesťané před nevěřícími nedokázali nemluvit o tom, že jsme poznali Boha, že s Ním můžeme mluvit a přijímat ho ve Svaté Hostii…

Řekli jsme si, že malomocenství s sebou neslo i vyřazení ze společnosti. Přátelé, je třeba říci, že i hřích s sebou nese určité vyřazení…

Člověk, který se dopustil těžkého hříchu, je vyřazen z přijímání Eucharistie, tedy svatého přijímání. Žena, která jde na umělý potrat, je dokonce vyloučena z církve - je exkomunikována. Přestává být členkou církve! A nejen ona. Spolu s ní všichni, kteří jí potrat doporučovali, schvalovali, radili jí, aby tak jednala; dále jsou z církve vyloučeni všichni, kdo na potratu jakkoliv spolupracovali: lékaři, zdravotní sestry, asistenti.

Dá-li Pán, tak za pár okamžiků skončí bohoslužba slova a začne II. část této mše sv. - bohoslužba oběti. První modlitba, kterou pak máte slyšet z úst kněze, stojícího u obětního stolu, je tato:

Bože, chceme konat tvou vůli; dej, ať nás účast na Kristově oběti očistí a obnoví a otevře nám život věčný…[16]

Ať nás očistí - tak, jako byli očištěni malomocní… Ať nás obnoví - tak, jako bylo obnoveno tělo malomocného… Zkrátka: ať jsou z nás noví lidé!

[1] Srov. Výklady ke Starému zákonu. Díl I. Zákon (Genesis - Deuteronomium). Kalich [v Evangelickém nakladatelství] : Praha 1991, s. 362.

[2] Srov. Nový zákon [překlad Dr. Václava Bognera a kol.], Česká liturgická komise : Praha 1989, s. 45.

[3] Srov. Výklady ke Starému zákonu. Díl I. Zákon (Genesis - Deuteronomium). Kalich [v Evangelickém nakladatelství] : Praha 1991, s. 363.

[4] Srov. Misál na každý den liturgického roku. Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří 2003, s. 1018.

[5] Srov. Nový zákon [překlad Dr. Václava Bognera a kol.], Česká liturgická komise : Praha 1989, s. 45.

[6] Srov. Výklady ke Starému zákonu. Díl I. Zákon (Genesis - Deuteronomium). Kalich [v Evangelickém nakladatelství] : Praha 1991, s. 364.

[7] Tamtéž, s. 364.

[8] Mk 1,40-45.

[9] 1Kor 10,31-32.

[10] Mk 1,40.

[11] ŠPÍDLÍK, Tomáš. Liturgické meditace na celý rok. Nedělní evangelia (cyklus B). Refugium Velehrad-Roma s. r. o. : Olomouc 2006, s. 124.

[12] Srov. Nový zákon [překlad Dr. Václava Bognera a kol.], Česká liturgická komise : Praha 1989, s. 45.

[13] Mk 1,41.

[14] Mk 1,42.

[15] Srov. Nový zákon [překlad Dr. Václava Bognera a kol.], Česká liturgická komise : Praha 1989, s. 47.

[16] Misál na každý den liturgického roku. Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří 2003, s. 1022.