Zpovídáte se také z nešetrnosti k životnímu prostředí?

8. 2. 2016 14:23
Rubrika: Homilie

Jeden mladý muž čte ve vlaku knihu. Spolucestující se ho ptá: „Co to čtete?“ „Nový zákon,“ odpověděl tázaný. „No jo, ono jich dneska vychází, viďte?“[1]

Poslední dobou, když cestuji vlakem, čtu papežovo poslední dílo, encykliku Laudato si´. Někteří z Vás tu knížku také máte. Kdosi z mladých mi řekl, že ta encyklika je fakt skvělá, a že už ji čte podruhé. Když jsem to slyšel, tak jsem se zastyděl, protože já ji čtu poprvé a jsem na stránce 89; mám za sebou tedy zhruba dvě třetiny.

Papež František píše, že v ní pojednává o péči o společný domov. Tím domovem myslí naši modrou planetu Zemi.

Rád bych Vám to papežovo dílo trochu přiblížil, poněvadž papež František hovoří o velmi vážných věcech. O věcech, které se dotýkají každého z nás.

Encyklika Laudato si´ je rozdělena na 6 kapitol. Ta první má název Co se děje našemu domovu. Papež říká, že lze pozorovat rostoucí vnímavost k životnímu prostředí a k péči o přírodu.[2]To asi vnímáme všichni.

Mimochodem: v úvodu své encykliky papež František říká: Mladí lidé od nás žádají změnu.[3]To musím potvrdit i jako zpovědník. Někteří mladí lidé se mi zpovídají z toho, že nejsou dostatečně šetrní k životnímu prostředí. Že např. mrhají přírodními zdroji, nešetří elektřinou, vodou, apod.

Ale zpět k první kapitole. Papež František hovoří o znečišťování, odpadech a kultuře typu „použij a vyhoď“.

Dovolím si malou odbočku: Zvlášť v zimních večerech může člověk vidět – a hlavně cítit – jak někteří lidé znečišťují ovzduší. Jednoduše: ten, kdo doma topí pet-lahvemi a jinými plasty, měl by se z toho zpovídat! Stejně tak ten, kdo topí v kamnech jinými věcmi, které lze roztřídit a recyklovat.

Na tomto místě chci každého z nás vyzvat ke zpytování svědomí ve věci ježdění automobily. Kolikrát jedu někam vlakem s dětmi či mladými. Pro řadu z nich je zážitkem už jen to, že jedou vlakem, protože jsou zvyklí se stále vozit osobním autem. Zkusme více využívat prostředky hromadné dopravy: autobusy, vlaky.

Byl jsem v pátek s jedním děvčetem (s animátorkou mládeže) v Olomouci, jeli jsme tam samozřejmě vlakem. Říkal jsem jí: „Víš, vlakem je to rychlejší, levnější, ekologičtější, člověk se nemusí soustředit na řízení (může si něco přečíst) a je to také bezpečnější (cestovat vlakem je bezpečnější, než jet autem)! 5 výhod najednou!“

Zpět k papežovi a jeho encyklice. Papež František píše: Zdá se, že země, náš domov, se stále více mění na obrovskou skládku. Na mnoha místech planety staří lidé s nostalgií vzpomínají na dřívější krajinu, která je nyní zavalena odpadky.[4]

Papež pokračuje: Uvědomme si například, že většina vyrobeného papíru se vyhazuje a nerecykluje.[5]

Krátce po svém příchodu do Polešovic jsem na faře vyhradil místo, jakousi třídírnu odpadu. Do jedné krabice dávám papír, do další plast, pak sklo, hliník, staré žárovky, staré baterie, prošlé léky, železo, bio-odpad, atd. Celkem 13 kategorií. Chci říci, že prakticky nepotřebuji popelnici, protože skoro vše roztřídím. Roztříděné věci pak dám do speciálních kontejnerů, či zavezu do sběrného dvora.

Papež konstatuje: Dosud jsme nedokázali vytvořit cyklický model produkce, která by zajistila zdroje pro všechny, i pro budoucí generace, která by maximálně omezila využívání neobnovitelných zdrojů, snížila spotřebu, maximalizovala efektivitu využití a byla schopna opětovného používání nebo recyklace. [6]

Někdy lidé říkají: „K čemu třídit odpady, když pak vidíme, že jede jedno auto a sype do sebe všechny popelnice – popelnice s plastem i s papírem dohromady?“ Na to říkám: Víte, to už je na svědomí těch, kteří to dělají. Naší povinností je odpady třídit!

Papež si v první kapitole všímá řady témat. Nemám možnost o všech pohovořit. Ale ještě jednu věc chci zmínit. Papež mluví o přístupu k pitné vodě…

Ve skutečnosti je přístup k pitné a nezávadné vodě podstatným, základním a všeobecným lidským právem, protože na něm závisí přežití […]. Tento svět má velký sociální dluh vůči chudým, kteří nemají přístup k pitné vodě, čímž je jim upíráno právo na život…[7]

A papež se následně věnuje tématu plýtvání vodou.

Závěrem myšlenka emeritního papeže Benedikta XVI.: Ten během svého pontifikátu vybídl k uznání toho, že životní prostředí je plné ran způsobených naším nezodpovědným chováním. [8]

A na konec – modlitba za naši Zemi…

Všemohoucí Bože,

přítomný v celém vesmíru

i v tom nejmenším ze svých tvorů,

ty zahrnuješ svojí něhou

všechno, co existuje,

vlej nám sílu své lásky,

abychom pečovali

o život a krásu.

Zaplav nás pokojem,

abychom žili jako bratři a sestry

a nikomu neškodili.

Bože chudých, pomáhej nám

vysvobozovat opuštěné a zapomenuté této země,

kteří mají v tvých očích tak velkou hodnotu.

Uzdrav náš život,

abychom chránili svět a nedrancovali ho,

abychom rozsévali krásu a ne znečištění a zkázu.

Dotkni se srdcí těch,

kdo hledají pouze výhody na úkor chudých země.

Nauč nás objevovat hodnotu každé věci,

s úžasem kontemplovat a uznávat,

že jsme na své cestě k tvému nekonečnému světlu

hluboce sjednoceni se všemi tvory.

Děkujeme ti, že jsi s námi po všechny dny.

Prosíme tě, posiluj nás

v našem úsilí o spravedlnost, lásku a mír. [9]

 

[1] Tarsicius, časopis pro kluky u oltáře. Občanské sdružení Tarsicius : Jablonec nad Nisou 31. 1. 2016, s. 11.

[2] FRANTIŠEK. Laudato si´. Nakladatelství Paulínky : Praha 2015, 19.

[3] Tentýž, 13.

[4] Tentýž, 21.

[5] Tentýž, 22.

[6] Tentýž, 22.

[7] FRANTIŠEK. Laudato si´. Nakladatelství Paulínky : Praha 2015, 30.

[8] Tentýž, 6.

[9] Tentýž, s. 154.

Zobrazeno 1839×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio