Čekání na Godota...

Rád vzpomínám na léta strávená na střední škole. V té době jsem si zamiloval literaturu a divadlo. Zaujal mne také muž jménem Samuel Becket. Tento irský dramatik minulého století napsal hru, za kterou dostal Nobelovu cenu. Drama má název "Čekání na Godota".

Hlavními postavami jsou dva tuláci, kteří vedou rozhovor kdesi na opuštěném místě. Z jejich řeči vyplývá, že oba chtějí čekat na jakéhosi Godota, který má snad rozhodnout o jejich dalším životě. Přitom není zřejmé, kde a kdy ho mají čekat, dokonce ani neví, kdo je Godot a co pro ně může udělat.

Godot je jakási záhadná postava, ke které se všichni upínají s tím, že vyřeší jejich problémy: zda být nebo nebýt, zda čekat, jednat nebo věřit či zoufat...

Oba tuláci vyplňují proto všechen svůj čas očekáváním. Znenadání k nim přichází chlapec s poselstvím, že Godot přijde druhý den. Nazítří přichází nová zpráva: Godot přijde zítra. A oba žebráci pokračují ve svém absurdním očekávání dál a dál...

Čekání na Godota je čekáním nesmyslným, čekáním bez konce.

My křesťané také čekáme. Prožíváme advent. To je očekávání druhého příchodu Ježíše Krista. On totiž slíbil, že přijde. My máme být stále připraveni na setkání s Kristem. Jednak na svou smrt, jednak na skutečný konec světa.

Připravujme se! A těšme se! Připravujme se tak, abychom se mohli těšit!