Česnek z Číny, rajčata ze Španělska, cibule z Austrálie…

Před nedávnem se v médiích objevila zpráva, že kdyby každý člověk této planety spotřebovával tolik vody, nafty, energie, atd. jako průměrný Čech, tak bychom jako lidstvo potřebovali tři planety Země.[1]

Česká informační agentura životního prostředí Cenia představila několik projektů, jak ekologickou stopu snížit a zároveň se „nevrátit do jeskyň a svítit si loučemi“. Jedna z akcí z rozsáhlého programu udržitelné spotřeby a výroby se uskutečnila na radnici v Benešově, kde se zredukoval počet kopírek a tiskáren, které nahradilo jedno centrální zařízení pro celý úřad.

Ačkoli jde o relativní drobnost, […] mohou takové kroky na všech úřadech a v podnicích přinést ohromné úspory - finanční i ekologické.

Například moderní, energeticky efektivní počítače mohou v celé Evropské unii snížit emise oxidu uhličitého o 830 tisíc tun. To je takřka takové množství, kolik za rok vypustí uhelná elektrárna Poříčí nebo teplárna Komořany.

Výměnou devítilitrových nádrží u toalet za šestilitrové je zase možné ušetřit dokonce až 190 milionů litrů vody. Pilotní projekty […] udržitelné spotřeby a výroby ukázaly, že v tuzemských podnicích stále existuje velký potenciál úspor.[2]

Nemůžeme však chtít, aby se šetrně hospodařilo v podnicích, pokud nejprve nezačneme každý u sebe doma.

Papež Benedikt XVI. ve svém Poselství k 1. lednu 2010 píše: Copak můžeme být lhostejní k problémům vyplývajícím z takových jevů, jako jsou klimatické změny, proměna krajiny v poušť, snížení a ztráta produktivity rozsáhlých zemědělských oblastí, znečištění řek a podzemních vod, ztráta biologické rozmanitosti, nárůst extrémních přírodních jevů, odlesňování rovníkových a tropických oblastí?[3]

Ptáme se: co s tím můžeme dělat my? Nedávno jsem zašel do jednoho nejmenovaného supermarketu a chtěl koupit nějaké ovoce a zeleninu. Měl jsem trochu víc času, a tak jsem kromě cen sledoval i země původu nabízeného zboží. Jablka z Nového Zélandu, hrušky z Belgie, česnek z Číny, rajčata ze Španělska, cibule z Austrálie… Na procvičení zeměpisu to bylo docela dobré, ale… Uvažoval jsem: kolik smogu vyprodukovaly lodě, letadla a kamiony, které nám zmíněné ovoce a zeleninu dovedly z celého světa až do České republiky!

Když mi bylo patnáct a já jezdil na prázdniny do Rakouska, abych se zdokonalil v němčině, tak jsem byl ohromen tím, jak Rakušáci ve své zemi propagují rakouské potraviny a zboží celkově.

A tak když nakupuji, tak zároveň hledím na to, odkud to zboží je. Pokud mám možnost si vybrat mezi potravinou z České republiky a potravinou z ciziny, volím vždycky tu z Česka. Jistě, někteří namítnou, že ty české potraviny nejsou vždy levnější. Ano, to je pravda. Koupí domácích potravin zas ale např. podporujeme zaměstnanost našich lidí.

Vím, že problém je širší, ale domnívám se, že je třeba uvažovat i nad těmito věcmi. A nejen uvažovat, ale i jednat. Je třeba přemýšlet, zda je nutné jet tam a tam autem. Zda není možné jet autobusem nebo vlakem. Musíme třídit odpady, šetřit vodou, energií…

Už papež Pavel VI. v roce 1971 zdůraznil, že neuváženým vykořisťováním přírody (lidé) riskují, že ji zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení.[4] Člověk si může vytvořit pro zítřek životní podmínky, které pro něj budou naprosto nesnesitelné. Jde o rozsáhlý společenský problém, který se týká celé lidské rodiny.[5]

Současný papež Benedikt XVI. nám říká: Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k užívání všem lidem a národům. Dědictví stvoření proto patří celému lidstvu. Avšak současné tempo jeho využívání uvádí ve vážné nebezpečí dosažitelnost některých přírodních zdrojů nejen pro současnou generaci, ale především pro generace budoucí.[6]

Svatý otec vyzývá každého z nás k odpovědnosti za vlastní chování a ke změně životního stylu.[7]

Duchu svatý, ohnisko láskou planoucí, nauč nás žít moudře a trpělivě. […] Duchu svatý, všemi dary vládnoucí, nauč nás žít v pokoře a skromnosti. […] Duchu svatý, lásko věčná, nauč nás, abychom dávali dobrý příklad.[8]