Apoštol národů

Dnes si máme říci něco málo o svatém Pavlovi a o jeho teologii - tzn. o tom, jak sv. Pavel učil o Bohu, jak o něm psal a kázal.

Připomeňme, že sv. Pavel se narodil na území dnešního Turecka, ve městě Tarsus. Tarsus existuje do dneška, je to město na jihu Turecka a žije v něm asi 240.000 obyvatel. Zajímavostí je, že v Tarsu se také poprvé setkal Marcus Antonius s Kleopatrou.[1] Když se Ježíš Kristus narodil v Betlémě, bylo Pavlovi něco mezi 5 a 10 lety.[2]

Pavel byl synem farizeje a po narození dostal jméno Šavel neboli Saul. Vyučil se řemeslu svého zámožného tatínka - vyráběl stany. Šavel byl velmi vzdělaný a měl nejlepší učitele - patřil mezi ně i moudrý Gamaliel. Ze Šavla, tedy z Pavla, se stal postupem času fanatický pronásledovatel křesťanů. Účastnil se také kamenování a zavraždění Štěpána. Když Šavel dostal úkol organizovat v Damašku další pronásledování křesťanů, měl vidění, při kterém se mu ukázal Ježíš Kristus.[3]

Pěkný je obraz od malíře Michelagela Merisiho, zvaného Caravaggio.[4] Šavel tam leží na zemi, pod sebou má rudý plášť. Ruce má vztažené k nebi, oči zavřené; Šavlův kůň sleduje svého pána. Obraz je temný, ale Šavlovo tělo je na něm oslněno prudkou září. Caravaggiovo dílo lze vidět v Římě, v kostele St. Maria del Popolo.[5]

Šavel pak musel být do Damašku doveden. Zrak mu navrátil křesťan, muž jménem Ananiáš; ten Šavla také pokřtil.

Z Pavla se poté stal velký cestovatel. Při svém putování učil lidi o Kristu, zakládal nové farnosti. Kvůli své misijní činnosti byl několikrát bičován a kamenován.[6]

Při své první misijní cestě putoval Pavel čistě po území dnešního Turecka. Tato cesta byla první ze čtyř jeho misijních cest a byla z nich nejkratší. Pavel na ní vyrážel z Antiochie[7] (tj. dnešní turecké město Antakya[8]), pokračoval přes ostrov Kypr a dále na sever, přes moře, po - dnes turecké - pevnině. Pavlova první misijní cesta začala někdy v roce 47 po Kristu a trvala asi 2 roky.[9]

Druhá Pavlova misijní cesta začala rovněž v Antiochii.[10] Přes území dnešního Turecka pokračoval Pavel na řeckou půdu, navštívil také Athény a přes dnešní Turecko, Izrael a Libanon se vrátil do Antiochie. Tato cesta Pavlovi zabrala asi 3 roky.

Zanedlouho se Pavel vydal na třetí misijní cestu. Trasa třetí výpravy byla dost podobná s trasou té druhé. Vyrážel na ni v r. 53 po Kr.[11]

Na svou poslední, tedy čtvrtou misijní cestu se Pavel vydal z Jeruzaléma.[12] Přes území dnešního Turecka a Řecka putoval na Krétu. Dále pak přes Maltu a Sicílii severně - do Říma. Do hlavního města dnešní Itálie se Pavel dostal kolem r. 60 po Kr. Pavel byl odsouzen k smrti krutým vládcem Neronem.[13] Umírá v Římě. „Na místě, kde byl v roce 67 stať, vytryskly na třech místech, kam dopadla jeho sťatá hlava, tři prameny (tre fontane). Později zde postavili kostel…“[14]

Sv. Pavel je patronem katolického tisku, proti ušním nemocem a křečím, proti strachu, za déšť a za plodnost polí.[15]

Sv. Pavel byl také zdatným spisovatelem. Víme, že Bible je složena ze 73 knih. Starý zákon je tvořen 46 knihami a Nový zákon 27 spisy. Pokud jde o Nový zákon, tak téměř polovinu má tak říkajíc na svědomí sv. Pavel, veden Duchem Svatým. Nový zákon obsahuje 13 Pavlových dopisů. Sv. Pavel psal dopisy většinou skupinám křesťanů - do Říma (tj. list Římanům), další dva dopisy byly určeny Korinťanům (tedy křesťanům žijícím v řeckém městě Korint), dva listy putovaly křesťanům do Soluně, další psaní mířilo do města Kolosy, do Galacie, do Efezu a do Filip. Další 4 dopisy adresoval sv. Pavel konkrétním osobám: Titovi, Filemonovi a Timoteovi - tomu věnoval dva své dopisy.

Pavlovými velkými tématy jsou např. tajemné propojení Krista a církve.[16] Dále Pavel řeší otázku zachovávání Mojžíšova zákona, téma Boží milosti a ospravedlnění. A také to, že do nebe mohou dojít i ne-Židé, tedy pohané. Spása, neboli záchrana, je možná pro všechny.

Úryvky z Pavlových dopisů slýcháváme v kostelích velmi často. Přesto stojí za to si třeba doma sednout a přečíst si aspoň některé z jeho listů najednou, takříkajíc „v kuse“. Zajímavý pohled na některé momenty z Pavlova života nabízí sv. Lukáš v knize „Skutky apoštolů“ - tento spis je rovněž součástí Nového zákona.

Rád bych uzavřel jednou myšlenkou sv. Pavla. Najdeme ji v jeho dopise křesťanům do Korintu, v 9. kapitole. Pavel tam povzbuzuje věřící, aby se snažili o získání nebe: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjející věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.“ (1 Kor 9,24-25).