Síla modlitby

Věřím, že každý z Vás má tu zkušenost, že jste se modlili k Bohu, prosili za něco - a Bůh Vám to splnil. Člověk pak má často radost, že ho Pán vyslyšel. Snad potom i víra takového člověka aspoň trochu poporoste.

Jak tomu asi bylo v životě kněze, ctihodného otce Martina Středy? Martin Středa slavil svůj svátek a narozeniny v jeden den - tedy 11. 11. Narodil se r. 1587. Jeho tatínek i maminka byli Češi, ale žili společně ve slezském městě Středa. Odtud příjmení kněze Martina Středy.[1]

Martin došel k tomu, že ho Bůh volá ke kněžství. Vstoupil do jezuitského řádu a byl vysvěcen na kněze.

Od 5. 9. 1627 působil P. Martin Středa jako rektor koleje jezuitů v Brně. Pro své svěřence - studenty a mladší řeholníky - sepsal životní pravidla.[2] Myslím, že některá mohou být inspirativní i pro nás. Tak např.:

„Měj rád prosté věci a spokoj se s málem. Zakusíš velký pokoj. / Nikoho neodsuzuj, aniž bys ho před tím vyslechl. / Nesluší se, aby si opravdový muž ušlechtilého ducha stěžoval na nějaké obtížné práce, nebo že jich má příliš mnoho. / Jestliže ses ke své škodě nebo hanbě zmýlil, nermuť se, ani se nevzrušuj. Kéž je ti útěchou, že tím nebyl Bůh uražen. […] / Bůh je jeden. Jedno je také zapotřebí: šťastně umřít.“[3]

Ctihodný kněz, P. Martin Středa, zažil útrapy třicetileté války. Vybavuje se mi jedna paní učitelka dějepisu, která se mě v mládí snažila trochu vzdělat… Jednou v hodině položila otázku: „Jak dlouho trvala třicetiletá válka?“ Několik žáků se v okamžiku přihlásilo. Jejich nevyvedeným pokusům správně odpovědět jsme se od srdce zasmáli. Až pak kdosi řekl, že třicetiletá válka trvala třicet let.

Jak známo, v r. 1645 zaútočili Švédové na Brno - postupovali směrem k Vídni. Švédů bylo 28.000 a později dorazila posila dalších 10.000 vojáků.[4] Měli dvacetinásobnou přesilu.[5] Obléhali Brno již čtyři měsíce.

Tehdy vynikla obdivuhodná odvaha ctihodného kněze, P. Martina Středy. Tento katolický kněz udržoval svými bohoslužbami v obráncích města Brna odhodlání a bojovou morálku.[6] Byl vytrvalý ve svých modlitbách a postech.

Ctihodný P. Martin Středa jako rektor koleje jezuitů v Brně zorganizoval domobranu a sám se jí postavil do čela. Na slavnost Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. 1645 se švédský velitel Torstenson rozhodl, že obléhání trvá již příliš dlouho. A že když do poledne město nedobudou, odtáhnou. To zaslechl hostinský a informoval o tom velitele vojenské posádky v Brně.[7]

Brňané pak Švédy obelstili. Začali vyzvánět už v 11:00 hod. - tedy o hodinu dříve. A Švédové? Odtáhli s nepořízenou. Toto vítězství Brňané připisovali modlitbám katolického kněze, P. Martina Středy a přímluvě Panny Marie.[8]

Od té doby, tedy od 15. 8. 1645, až dodnes se v Brně zvoní na polední modlitbu Anděl Páně už v 11:00 hod.

My Švédy dnes porážet nemusíme. Maximálně v hokeji. Ale vidíme tu úžasnou zkušenost s vyslyšením vroucích modliteb a postů. Řada lidí měla a má zkušenost s tím, že Bůh je, a že není lhostejný k volání člověka.

Sv. Markéta Bavorská zas r. 1407 svou vroucí modlitbou rozhodla bitvu mezi vojskem Lotrinska a Ludvíkem Orleánským ve prospěch své země.[9]

Sv. Cézarius z Arles prý zas svou vroucí modlitbou uhasil hořící město. Zemřel r. 542 a bývá vzýván jako patron proti ohni.[10]

Úžasná svědectví o vyslyšení modliteb! Kristus říká: „Proste a dostanete!“ (Jan 16, 24)

Je pravda, že Bůh nám ne vždy splní to, oč Ho žádáme. To proto, že nás má rád. Jednou nám naše přání nesplní proto, že kdyby nás vyslyšel, tak by to ve skutečnosti nebylo k našemu štěstí. Jindy Bůh naše přání nesplní proto, že pro nás má připraveno něco lepšího.

Chci dnes sebe i posluchače povzbudit k tomu, abychom se učili Boha v první řadě chválit - za to, jaký je. Dále: abychom Mu mnoho děkovali… A až poté přednášeli své prosby. Jinými slovy: Aby od nás Bůh neslyšel prosby, prosby a jenom samé prosby. I rodiče jsou rádi, když je jejich děti především chválí a děkují jim.

A pak: Nezapomínejme na modlitbu Anděl Páně! Naši předkové se ji modlívali denně ráno v 6:00 hod., v poledne a večer v 18:00 hod. Myslím, že bychom se tuto modlitbu mohli občas společně pomodlit v kostele (v kapli) v závěru mše svaté.

Na Celostátním setkání animátorů mládeže v Třešti, kde jsem byl teď v srpnu, jsem měl na starost tiskový tým. Velmi mne těšilo a měl jsem upřímnou radost z toho, jak těm mladým záleželo na tom, abychom se spolu denně ve 12:00 hod. pomodlili Anděl Páně. Někdy jsme se ho pomodlili i před polednem, jindy až skoro ve 13:00 hod.

Ono vlastně na minutách zas až tak nezáleží. Jeden kněz k tomu poznamenal: „Každou chvíli je někde na planetě Zemi poledne. A tak - i když už je po dvanácté - připojíme se naší modlitbou Anděl Páně k těm, kteří to poledne mají právě teď…“

[1] Srov. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185083644-portrety/39545142943-martin-streda/ [25. 8. 2014].

[2] Srov. tamtéž.

[3] Tamtéž.

[4] Srov. http://www.abcsvatych.com/rozdeleni/cestisvati2.htm [25. 8. 2014].

[5] Srov. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185083644-portrety/39545142943-martin-streda/ [25. 8. 2014].

[6] Srov. http://www.abcsvatych.com/rozdeleni/cestisvati2.htm [25. 8. 2014].

[7] Tamtéž.

[8] Srov. SCHAUBER, Vera & SCHINDLER Hanns Michael. Rok se svatými. Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří 2002, s. 444.

[9] Srov. tentýž, s. 445.

[10] Srov. tentýž, s. 444.